MLADŠÍ DOROST UTEKL HROBNÍKOVI Z LOPATY A MÍŘÍ ZA ZLATEM

přečteno 10 736x

Tak to byl zas víkend. Naši mladší dorostenci odvraceli ve finálové sérii proti Letohradu dva mečboly a zatímco v sobotním utkání posadili soupeře na kolotoč a přejeli ho ofenzivní smrští, v nedělním dlouho tahali za kratší konec, přesto ukázali vůli a téměř ztracený zápas získali zpět v prodloužení. Letohrad doplatil hlavně na disciplínu.

Nejlepší hráči 3.zápasu: Král – Červinka

Nejlepší hráči: Šíma R. – Protzner

Do odvet nastoupil kladenský tým posílen o tři hříšníky, kteří nemohli hrát v Letohradu a po tom, co jsme v prvních utkáních soupeře notně potrápili, jsme si věřili, že s Radkem Šímou, Kubou Rezkem a Tadeášem Bečkou konečně vyhrajeme. Po krátkém oťukávání přišla první přesilovka, kterou zužitkoval Král. Stejnému hráči se podařilo vstřelit v závěru gól do šatny, který patrně rozhodl. V druhé části totiž vlétli na plochu hráči z jiné planety. Hned v úvodu zkompletoval hattrick fantastický Král a po chvíli se přidávali další. Skvěle hráli hlavně odpočatí hříšnici, kteří se skvěle hlavně v přesilovkách doplňovali s Králem, jež si dělal se soupeřem, co se mu zachtělo. Uběhlo pár minut a na tabuli svítil stav 7:2. Za zmínku stojí skvělá koupačka po sólové akci Kuby Šímy, kterému udělali prostor Jůdl s Procházkou a hlavně přesilovkový ťukes Král – Šíma R. – Rezek J. Starší pamětníci si možná vybavili Makarova s Krutovem a Larionovem. Skvělou atmosféru, kterou dokreslovali svými hlasivkami šťastní borci našeho áčka, jež se právě vrátili z Hradce Králové s pohárem pro extraligového Mistra, jsme si nechali zkazit několika zbytečnými vyloučeními ve třetí části hry. Letohrad snížil dvakrát na rozdíl dvou branek, ale právě v tu chvíli vstřelil vzápětí gól kladenský tým a ukázal, komu patří sobota.

V neděli to už tak lehké nebylo. Do hry se vrátil Míra Polívka, který v sobotu odehrál pouze dvě střídání. Naštěstí v neděli vydržel celý zápas. Dobře to nevypadalo ani s Tomášem Králem, který měl taky kotník jak dýni, díky odborné pomoci paní doktorky Polívkové však zvládl i on celé utkání.

Zápas začal výtečně. Letohrad hrál první přesilovku, ve které nevystřelil na branku, vzápětí dostalo stejnou šanci Kladno a po chvilce se v závaru před letohradským brankářem Bečkou nejlépe orientoval Kuba Šíma. Ve zbytku třetiny měl KEB více ze hry, ale Bečka Letohrad držel.

Do druhé části jsme vstoupil ospale. Jediná druhá řada dokázala soupeře zatlačit, první se moc nevedlo a přišly dva tresty. Protzner využil volného prostoru a od pravého mantinelu došel až před branku, vylákal Schneidera a forhendovou kličkou zasunul za jeho záda. V poslední minutě přišel druhý úder skvěle hrajícího Protznera, zůstal sám před brankou, od Krejsy zpracoval nádhernou příhru a tváři v tvář Schneiderovi se nemýlil.

KEB Kladno je tým, který se nevzdává a příznivci jistě čekali, že do třetí části nastoupí úplně jiný tým než ten, který prochrápal druhou část, jenže uběhlo půl minuty a beci nechali Chmelana dorazit jeho vlastní střelu a zvýšit na 3:1. Pak přišla asi nejhorší desetiminutovka Kladna v celé sérii. Nic nevycházelo, kazily se lehké přihrávky, místo přímočarosti a jednoduchosti jsme komplikovali rozehrávku a dlouho drželi míček i ve středním pásmu. Přestáli jsme pár přesilovek a držel nás skvělý David. Předseda kladenského svazu hokejbalu Zbyněk Zíma již na trestné lavici připravil mistrovský pohár a medaile k předávání. Naštěstí pět minut před koncem pískli rozhodčí i přesilovku pro KEB. Radek Šíma vyhrál čistě bully a Michal Javůrek vstřelil svůj druhý nejdůležitější gól v životě. Soupeř znervózněl a dvě minuty před koncem se Východočeši nechali oslabit dokonce o dva hráče. Přišla další Šímova čistá bully a Dan Čermák ukázal jak pálí Guma. Středočechům zbývala ještě téměř dvojminutová přesilovka do konce třetí části hry, ale opět jim svázala ruce nervozita. Po jejím skončení si možná někteří diváci oddychli, že ta infarktovka skončila a těšili se na prodloužení. Na začátku prodloužení předvedl svou životní akci Honza Čížek. Za vlastní brankou vzal míček, hráči byli obsazeni a tak se vydal na výlet, ve středním pásmu si lehce narazil s Kubou Šímou, beci se na modré trochu rozestoupili, tak si to zamířil mezi ně, a když byl již za nimi a ptal se Bečky, kam to chce, museli jej doběhavší Letohradští podrazit. Začala kladenská přesilovka, při které Letohrad, který již nestačil, přidal další faul. Letohradu se nejprve podařilo vyhodit, ale když se naše přesilovkové komando usadilo v pásmu Letohradu podruhé, našel po malém závaru Radek Šíma Javůrka, a ten vstřelil svůj nejdůležitější gól v životě.

Jestliže jsme v Ústí v rozhodujícím zápase dvakrát přežili klinickou smrt, teď to bylo potřetí. Kladenský tým ukázal, že má ohromnou vůli a touhu rvát se o úspěch. Řeči o kladenském srdíčku nejsou jen pouhá klišé. Náš manažér Lukáš Kubica po vítězství áčka řekl médiím, že kladenská vůle a bojovnost je specifikum, které jiné týmy v republice prostě nemají. A platí to i o nás. Takhle se hraje finále. Po zápasech v Letohradu mi jedna maminka říkala:“Co jste tam dělali, vždyť ten náš kluk je celej sedřenej a zmlácenej?“ No vždyť to je dobře. Tady jde o všechno a vyhraje ten, kdo se pro úspěch třeba nechá zmasakrovat. Už je to dlouhé a celý tým by si zasloužil jet na měsíc do lázní. Králik s Mírou hrají se sebezapřením, beci toho už taky spoustu schytali a každý si sáhl na dno. Když jsem včera po zápase ještě schůzoval v mé oblíbené hospůdce a líčil kamarádům naše velké vítězství, jeden z nich mi připomenul úryvek z životopisu Wayna Gretzkyho.Když hrál v jednadvaceti své první finále Stanley Cupu za Edmonton, prohráli jej s New York Islanders, tuším, 4:2 na zápasy. Gretzky v knize líčí, jak po posledním zápase po rozhovorech pro média kráčel do smutné kabiny Oilers, a právě když šel kolem šatny šťastných Islanders, otevřely se dveře. Gretzky čekal, že uvidí šťastné hráče, kterak kolem sebe skáčou a polívají se šampaňským, místo toho však spatřil totální lazaret. Vyčerpaní hráči leželi na zemi, každý něco ledoval a byli totálně grogy. A to je skutečnost, kterou si musíme uvědomit v posledním zápase této krásné a dlouhé sezóny. Jde o všechno a byla by škoda o to přijít, když je to tak blízko. Jet na doraz, žrát beton, bojovat jeden za druhého, nebát se k mantinelu, padat do střel, obětovat své pohodlí kolektivu.

Jinak, co se týče jednotlivců, je super, že David drží svůj vysoký standard. Potrestaní hříšnici týmu pomohli a vrátili to, k čemu jsem je vyzýval, Tomáš Král si udržuje skvělý standard. Pět bodů v jednom zápase a ještě k tomu ve finále, tak to bych chtěl ( již podruhé ) taky jednou zažít. Hráči, na kterých jsme stavěli hodně v Letohradě, ale teď nedostali možná tolik prostoru díky tomu, že jsme na střídačce měli již místo dvanácti borců šestnáct, nezklamali a bylo vidět jaké nabrali po skvělém představení v letohradských zápasech sebevědomí. Radim Rezek na jedničku. Milan Maršner občas podpořil druhý útok vytáhnutím Kuby Šímy nebo Čížy za Honzu Nováka, a pak šel většinou na plac klasický útok údržbářů Instalatér – Holič – Nástěnkář ( pardon Jůdl – Procházka – Novák ), a já najednou neměl pocit, který jsem občas míval, když jsem jako trenér musel ulevit dvěma silným lajnám tím, že jsem dal důvěru třetí, a pak se půl minuty modlil za přerušení. Ne teď jsem si byl jistý, že to ti kluci nejen zvládnou, ale že to budou plácat po mantinelech v útočném pásmu a přenechají první lajně vhazování v pásmu soupeře. Jůdlis tam toho u těch prken nespočetně schytal, ale nedal jim to a Holič to skvěle odlítal. Prostě skvělá týmová práce, skvěle zapadající mozaika, kde má každý svůj úkol, který z našeho týmu dělá perfektně fungující továrnu na vítězství.

Po prvním kladenském zápase došlo zhruba dvacet až třicet minut po konci k nešťastnému incidentu mezi příznivci obou táborů. O incidentu bych se nezmiňoval, kdyby v něm nebyl napaden trenér hostujícího týmu. Jako hlavní pořadatel jsem si po poklidném zápasu nepřipustil, že by se něco mohlo stát. Bohužel stalo. Letohradští se cítili velice dotčeni a zavolali dokonce policii, na což mají samozřejmě právo. Policie nevyšetřila nic, neboť vše bylo na bázi tvrzení proti tvrzení a na místě se zdržela pár minut než odjela. Původně jsem se chtěl fanouškům a funkcionářům Letohradu touto cestou omluvit. Vzhledem k tomu, že jsem cítil za svou povinnost být jako hlavní pořadatel k dispozici policii pro případné vysvětlení, zůstal jsem celou dobu na místě. Fanoušci Letohradu však nedokázali vysvětlit policii nic a našli si obětního beránka ve mně. Přestože jsem s nimi po celou dobu slušně a ochotně spolupracoval, obvinili mě zničehonic z toho, že jsem pod vlivem alkoholu a vehementně se dožadovali po policistech, aby mi dali dýchnout. Beru to od nich jako urážku a nefér jednání a na Letohrad peču. Ať se jim omluví někdo jiný. Jinak pod vlivem jsem samozřejmě nebyl, a i kdyby ano, nečetl jsem nikde v propozicích nic o tom, zda musí být pořadatel čistý.

V sobotu nás čeká zápas roku, kdy jde o všechno. Zápas, který si již v životě nemusíte zahrát. Kluci nesnili jste někdy o tom, jak v rozhodujícím zápase, kdy jde už o vše, střílíte rozhodující branku? Já asi stokrát. Držme se věcí, co jsem napsal, držme se taktiky, táhněme za jeden provaz a bude veselo.

Vážení příznivci našeho skvělého klubu, hokejbalový svátek se koná v sobotu od šesti hodin v Letohradě, ačkoli je to trochu z ruky, přijeďte nás povzbudit.

Závěrem dva vzkazy. Chtěl bych pozdravit Dáňu Chámu. Jsem potěšen, že se ti líbí moje články a moc rád jsem s tebou pokecal. Za druhé:“Pane Zímo, zabalte ten pohár, pošlete ho do Letohradu a my si ho tam v sobotu vyzvedneme!“

Trenér Maršner k utkání: Děkuji hráčům za předvedený výkon a bojovnost. První utkání jsme zvládli díky předvedené ofenzivě, divákům se určitě zápas líbil. Druhé utkání jsme zvládli vyrovnat a rozhodnout, až v závěru utkání větší vůlí po vítězství.

ŘEKNI O TOM DALŠÍM NA FB ŠIŘ SLÁVU RYSŮ Z KLADNA

JEŠTĚ SI PŘEČTI