PROHRÁL DVĚ BITVY, NIKOLI VŠAK VÁLKU

přečteno 10 822x

Náš mladší dorost vstoupil do první části finálové série s velice silným týmem Letohradu smolně. Vzhledem k tomu, že po vyčerpávajícím semifinále s Ústím nad Labem se nám vlnou osudu „vykartovaly“ anebo zranily pilíře základní sestavy, ke kterým se v neděli připojil kapitán Polívka, jel náš dorost zkusit urvat se štěstím jeden zápas. KEB Kladno prohrál nejtěsnějším rozdílem obě utkání, ale vzhledem k vývoji obou zápasů, poměru střel a neuvěřitelně semknutému týmovému výkonu v obou utkáních sahal v obou minimálně po prodloužení, a hlavně po tom druhém musí Východočeši líbat veškeré bůžky štěsteny.

Nejlepší hráči 1.zápasu: Halbrštát – Procházka

Nejlepší hráči 2.zápasu: Vrba – Jůdl

Mladší dorostenci dorazili do Letohradu s dostatečným časovým předstihem. Volný čas věnovali procházce ospalým městem, které svým hurónským zpěvem trochu probrali, a za zadním traktem budovy letohradského chlebodárce si řekli první taktické pokyny. Ty byly vesměs jasné. Vyčkávat a bránit, bránit a vyčkávat a čekat na chybu, ale i zkusit, v počátku dokud budou síly, soupeře zaskočit a aktivně napadat. Jak bylo psané v minulém referátu, chyběli nám Jakub Rezek, Radek Šíma, Tadeáš Bečka kvůli trestům a Jan Šťastný kvůli zlomenině ruky. Nutno říct, že je skvělé, že všichni neváhali obětovat víkend a jeli podpořit svůj tým alespoň hlasivkami. No navíc Letohrad je tým, který skončil po základní části zaslouženě druhý, a mně osobně se líbil víc než první Pardubice, které senzačně vypadly už ve čtvrtfinále s hokejisty Ďáblů. Navíc na rozdíl od nás prošel prvními koly play-off jako nůž máslem. Myslím, že ač tomu každý v koutku duše věřil, tak měl někde v koutku duše i červíčka, který mu říkal:“Hlavně, ať tu nedostaneme dvakrát bůra.“ Skutečnost byla ještě lepší než jsme čekali.

Nebojácné Kladno se do soupeře pustilo jako by bylo v plné síle. Letohrad byl nástupem Kladna zaskočen a když Čermák po skvělé akci, kdy pálil, dokud to tam nespadlo, na jedna nula, ztichlo i optimistické publikum domácích. Bohužel naše nadšení nevydrželo ani do třetiny a po dvou hloupých chybách, které začaly už nedodržením systémových věcí od útočníků, jsme nechali soupeře obrátit. Skutečnost, že hrajeme s domácími minimálně vyrovnanou partii, nám vlila krev do žil, nesložili jsme zbraně a po tom, co se trefil specialista na Letohrad a náš ztracený synek Honza Čížek, korunoval vše svou obvyklou přesilovkovou kanonádou Míra Polívka. Po druhé třetině jsme kráčeli do kabin s rohlíkem v úsměvu a pocitem skvěle oddělané práce.

Bohužel Letohrad musel zařadit na dvojku a ačkoli se naši kluci statečně byli, neodolali. Vyrovnávací gól byl víc než smolný. Schneider vyrazil střelu jen nad sebe a ačkoli se stačil vrátit do gólmanského postoje, Letohradští míček silou vůle doplácali za jeho záda. O co hůř, vzápětí mířil přesně Vrba a Letohrad zápas otočil možná ještě rychleji než si přál ve svých přestávkových tajných snech. Kladenští nerezignovali. Zranil se sice kapitán Polívka, ale opět se ukázaly naše hvězdičky Jůdl, Procházka a Novák. Navíc se k nim konečně přidal i Péťa Koblížek, a ty skvělým pohybem a napadáním získávali čas na oddechnutí pro Krále, Čermáka a další hráče, kteří umí dobře zakončit. Bohužel pět minut před koncem šel ven na dvě plus dvě Dan Čermák. Dlouhé oslabení jsme sice ubránili, ale Dan stejně tak hezky jak začal, tak blbě skončil a sotva se vrátil z trestné a chvíli pomohl při kladenské hře bez gólmana, bránil úniku Michala Uhlíře na prázdnou branku tak vehementně, že rozhodčí uznal v hokejbale věc málo vídanou – technický gól.

Po skvělé večeři a pohodlném ubytování v České Třebové jsme vystartovali na druhý zápas s vědomím, že jsme přišli o dalšího klíčového hráče. Našeho kapitána Míru Polívku nepustil do hry vymknutý kotník. Takže se změnila i taktika. Neforčekovali jsme a hlídali střední pásmo v pěti podobně jako Švédi proti České Republice a čekali, co vymyslí soupeř. Nevymyslel nic a bohužel jedinou šanci na vyrovnání jsme mu dali až v našem prvním oslabení, kdy se nádherně trefil Doleček za záda opět výborného Schneidera, který v chumlu nic neviděl. Na začátku druhé části se prosadil skvělý Vrba a v tu chvíli to s námi vypadalo na ručník. Přestáli jsme tlak domácích, a když jsme se konečně dočkali přesilovky, vrátil nás Tomáš Král po přesné nahrávce Čížka zpět do zápasu. V tuto chvíli se ukázala skvělá strategie Milana Maršnera. Míchal různě s útoky, a každému dával pokyny bráníme nebo útočíme, takže jednu chvíli jsme byli zalezlí na modré a nechali hrát soupeře, a v druhé šli na riziko, na zbytek sil a aktivně napadali s dvěma hráči. Letohrad byl zmatený, a nechával se často dostat pod tlak, jenže hokejbal je hra chyb, a jestli Letohradu v obou finálových zápasech něco vyšlo, byla to efektivnost. Výborně hrající Radim Rezek si vybral jedinou chybu. Zbytečně vyhazoval přes střed, Krejsa zachytil a Vrba nedal Schneiderovi šanci.

Kladenští borci však nesklopili hlavy a do poslední části vlétli jak vítr. Už nemělo cenu vyčkávat, Kladno muselo udávat tempo hry, a taky udávalo. Středočeši našli v hlouby duše poslední síly, a přestože se na plac už neposílaly stabilní formace, ale ti kdo ještě mohli, přehrávali svého soupeře skvělým forčekingem. Zasloužené snížení přišlo až v další přesilovce. Dan Čermák, který na vrcholu ideální přesilovky číslo jedna nahradil Míru Polívku skvěle pálil po zemi a díky skvělé Králově práci před bránou, inkasoval letohradský Bečka podruhé. V tu chvíli přišla pětiminutovka, za kterou můžou být všichni Kladeňáci, co měli tu čest si zahrát finále, hodně dlouho hrdi. Odněkud vytáhli zbytky sil a tlačili Východočechy, kteří už určitě koukali netrpělivě na světelnou tabuli. Tým Letohradu disponuje velkým množstvím skvělých a rychlých útočníků, kteří naši obranu několikrát nepříjemně zaměstnali, ale najednou, už tolik neforčekovali, nedojížděli nás, a jsem si jistý, že důvod nebylo bránit vítězství. Ta naše dvanáctka živých-mrtvých je prostě vyčerpala víc než sama sebe. Kladenští totiž domácí unavili i s tím torzem. Tak velká byla touha Středočechů. Bohužel to štěstí, které bylo v Ústí je ještě na dovolené a Letohrad vítězství s přehledem udržel. Nebo přesněji v posledních dvou minutách zahrál skvěle v našem obranném pásmu a nedovolil ani power-play. Dle mého názoru byla tato skutečnost jediná, co se Letohradu povedla, Kladno si zasloužilo vyhrát, ale štěstí bylo proti, a už to nevrátíme, musíme je teď dvakrát porazit.

Ono je lepší prohrát v play-off třeba sedm jedna, a říct si:“Dnes jsme na ně neměli.“ Kladno určitě necestovalo do Letohradu s pocitem, že se trochu zpotí, a pojedou domů s řečmi, že bez toho a támhletoho to nejde. Zkusilo zahrát to nejlepší, co umí, a ono to šlo. A nejvíc mi mrzí, že jsme na ně měli. Ale teď je to jedno. Musíme si uhlídat jednu věc. S torzem týmu a absencí důležitých hráčů jsme sehráli skvělé zápasy, a se vztyčenou hlavou se nemáme zač stydět. Teď se na domácí zápasy vrací opory Radek Šíma, Taz Bečka a Kuba Rezíno. Největší chyba, co by náš tým mohl udělat, je předčasně se uspokojit, říct si, bude hrát Šimi a Réza, tak oni to nějak odehrajou, a když my jsme do poslední minuty makali na krev, tak ať padaj teď oni. Chyba. Musíme hrát stejně a se stejným nasazením. Chválil jsem Jůdlise, Prochyho, Novase a další. Vy musíte ten samý výkon zopakovat, nebýt alibističtí, že nás se už to netýká. Vás se to sakra týká a my vám věříme. A vy omilostněné hvězdy, Vaše podpora byla super, jak v hledišti, tak v autobuse. Myslím, že máte klukům, co to v Letohradě odjezdili po hubě, co vracet, ale hlavně se nepřeceňujte a buďte trpěliví a když to nevyjde napoprvé a budeme třeba po první třetině prohrávat o dva kusy, nekopejte kolem sebe, povzbuzujte se a hrajte pro tým. To samé platí pro našeho nového kapitána. Máme na Letohrad. Určitě. Ale každý musí věřit tomu, co si řekneme na trénincích a hlavně na taktických poradách před zápasem, protože jinak se celý systém zhroutí jak domeček z karet. A hlavně si myslím, že se letos nemáme za co stydět, a byla by škoda kazit si skvělou pozitivní náladu, která vládla v autobuse při cestě domů navzdory tomu, že se ruplo. Vždyť který tým by s takovou dekou jel ještě povzbudit do Prahy náš nejmenší potěr, a na dálku pozdravil hlasitým zpěvem spřátelený klub z Velvar. Jsme tým a s každým statečným výkonem stoupáme a každou blbostí padáme. Jágr jako Růžička, Koblížek jako Šíma. Je jedno, kdo jsi, kolikrát Tě pozvali do repre či kolikrát se Ti smáli. Teď jsi u nás v KEBu Kladno, jsi v naší skvělé rodině, tak se podle toho chovej. Nejlepší fanouškovský chorál mají fotbalisté FC Liverpool. Jmenuje se to You’ll Never Walk Alone ( Nikdy nepůjdeš sám ). Najděte si to na You Tube, poslechněte si to, a kdo na to má, tak i přeložte. Až pochopíte smysl této písně, budete mít povahu Mistrů. Samozřejmě, že už jí máme, ale ty dva matchbally odvrátit nebude nic lehkého. Za výkon v Letohradě si to však zasloužíme a snad pomůže i to pokakaný štěstíčko.

Závěrem bych rád pochválil rozhodčí. Zatímco v sérii s Ústím nad Labem Vám nestačily prsty na obou rukách k tomu, abyste spočítali všechny vyloučené alespoň z jednoho týmu a necitlivými rozhodnutími snížili hodnotu finále, když vymazali naše nejlepší hráče, v Letohradě nechali oba týmy hrát hokejbal a pískali jen, když se opravdu muselo. A to je finále. Metr rozhodčích přijali i diváci a přispěli k oběma skvělým zápasům skvělou kulisou. Já za celý tým děkuji těm kladenským a zdravím Letohradské. Děkujeme za klidný, slušný, bezpečný a férový projev a moc se těšíme za čtrnáct dní nashledanou.

Trenér Maršner k utkání: Hráči předvedli v obou utkáních velice kvalitní výkon, možná nám chybělo více štěstí, přesto hráčům děkuji, na hřišti se všichni vydali. Určitě se nevzdáváme a těšíme se na domácí utkání.

ŘEKNI O TOM DALŠÍM NA FB ŠIŘ SLÁVU RYSŮ Z KLADNA

JEŠTĚ SI PŘEČTI