OGGY SE LOUČÍ. PRÝ NASTAL SPRÁVNÝ ČAS

přečteno 3 646x

Je mu třiatřicet let a s vrcholovým hokejbalem končí. Ale přejít to jednou větou, to u Petra Ogurčáka nejde. Patří mezi úplně nejúspěšnější hráče klubu, s nímž vybojoval během třináctileté kariéry pět mistrovských titulů, k tomu tři stříbrné medaile, vyhrál Světový, Evropský i Český pohár. A přestože má pořád skvělou výkonnost, rozhodl se skončit. „Přišlo mi, že nastal čas. Navíc právě čas mi pořád víc chyběl.

„Oggy“ – jinak mu nikdo neřekne, hrával původně hokej. Dokonce druhou ligu za Slaný, ale pak narazil během pár let na dva důležité muže kladenského hokejbalu. Nejprve na pana učitele Jaroslava Homolu, duši klubu Jungle Fever, který spoustu kluků dokázal ze škamen přetáhnout do hokejbalové šatny.

A když se Oggymu v Junglu dařilo, oslovil ho tehdejší šéf extraligového Kladna Lukáš Kubica. „Hrát v nejvyšší soutěži bylo lákadlo, proto jsem to vyzkoušel. A už tam vydržel,“ usmívá se útočník, který přišel do týmu, který se rozhodl, že bude vychovávat šampiony, stane se nejlepším v republice a třeba i na světě. Byly časté chvíle, kdy to tak bylo…

Petr Ogurčák nejraději vzpomíná právě na první roky, kdy ho jako nesmírně pohyblivého, pracovitého a neegoistického borce zařadil kouč Drahomír Kadlec ke dvěma hvězdám českého hokejbalu, Michalu Trčkovi a Liboru Topolánkovi. „Přišli k nám ze Vsetína, ale zapadli skvěle. Já si s nimi rozumněl i na hřišti. Na rozdíl od nich jsem málokdy zápasy rozhodoval, ale zase jsem dokázal číst hru i přihrát. Když k sobě mám podobně naladěné kluky – a tihle takoví byli, mohu být týmu prospěšný,“ trochu moc skromně říká chlapík, jehož minula jen reprezentace.

I když minula není to správné pojmenování, před MS v Bratislavě totiž jeden turnaj v národním trikotu absolvoval. V reprezentaci se pak začal objevovat ještě jako vedoucí mužstva u juniorů, tam vydržel po boku kamaráda a kouče nároďáku Milana Maršnera dodnes. „Ale v hokejbalu je to na světovém šampionátu malinko jinak než ve velkých sportech. Dělat jen technického vedoucího by mě nebavilo. Zařídím vše potřebné, ale také pomáhám trenérům s přípravou mužstva,“ vysvětluje svou roli u týmu.

S hokejbalem ještě Ogurčák končit nechce, jen nemíní hrát na nejvyšší úrovni. Začal s přítelkyní podnikat v gastronomii, vymýšlí a realizují spoustu originálních a hlavně zdravých receptů. Přestěhovali se do Prahy. „Času bylo pořád méně a být pětkrát týdně na hokejbalu už jsem nezvládal. A šidit tréninky, chodit jen občas, na to nejsem. Na mé hře by se to hodně brzy projevilo,“ říká a naznačuje, že hodlá přestoupit do týmu oblastní ligy, Notoru Kladno.

Tam má kamarády, tam mu bude fajn.

Nabízel se ještě mateřský Jungle Fever, jenže hraje druhou nejvyšší soutěž a má ambice. To už pro Ogurčáka není. „Ve druhé lize bych byl z domova snad ještě víc, to už by bylo rovnou jednodušší zůstat v extralize. Půjdu do Notoru a třeba si v jeho dresu vyzkouším i zrekonstruované hřiště u zimáku. Které sice bylo lákadlem, abych ještě nekončil, ale ne zase takovým,“ zakončil povídání Petr Ogurčák.

Hokejbalista s velkým srdcem.

A žijící klubová legenda.

ŘEKNI O TOM DALŠÍM NA FB ŠIŘ SLÁVU RYSŮ Z KLADNA

JEŠTĚ SI PŘEČTI