MLADŠÍ DOROST KLEPE NA ZLATOU BRÁNU

přečteno 10 877x

Byl krásný večer, první máj. Byl druhý máj a zatáhlo se, a byl třetí máj a vyjasnilo se minimálně na čtrnáct dní. Nebudu si hrát na básníka a řeknu vše v jedné větě. Vážení čtenáři, mladší dorostenci KEBu Kladno postoupili do finále. V infarktové sérii nejprve neproměnili mečbol, který se jim naskytl po skvěle sehraném prvním domácím utkání, ale neuvěřitelně napínavý rozhodující zápas zvládli na výbornou.

Nejlepší hráči 3.zápasu: Šíma R. – Olyšar

Nejlepší hráči 4.zápasu: Lev – Kubín

Nejlepší hráči 5.zápasu: Olyšar – Schneider

Semifinálová série pokračovala za stavu 1:1 dvěma zápasy v Kladně. Do toho prvního měli naši borci nástup z říše snů. Radek Šíma, který již možná nesbírá body v takovém tempu, jak tomu bylo dříve, ale zato střílí rozhodující branky a hraje víc pro tým, překonal ústeckého brankáře Kubína dvakrát během prvních čtyř minut. Pak se sice střelecky probrala i ústecká hvězda Olyšar, ale ještě do desáté minuty udeřilo Kladno znovu dvakrát a zápas vyhrálo prakticky v první části. Ve druhé se již začalo projevovat, že si hráči už dost dluží a docházelo k nesportovním projevům, provokacím a tvrdším soubojům, které vyvrcholily v posledních dvou utkáních. Ústí se na chvíli vrátilo druhou Olyšarovou brankou do zápasu, ale Javůrek dodal kladenským klid.

V sobotním, v pořadí čtvrtém, utkání tedy mohli Středočeši rozhodnout, ale poslední krok je nejtěžší. Pražští rozhodčí nadělili Kladnu hned čtyři přesilovky v prvních deseti minutách, ale jak ti s nimi naložili? V té první Polívka školácky namazal Lacinovi, který skóroval v oslabení a v dalších se projevila nervozita. Naopak Ústečtí se svou první přesilovou hrou naložili, jak měli a bombér Basík trefil od modré přesně. V druhé části se karta obrátila, i když pro Kladno začala nepříjemně. Náš klíčový hráč Radek Šíma přehnal jeden ze soubojů u mantinelu a v závěru třetiny dostal trest na pět minut plus do konce utkání. Ústí tedy začalo druhou část dlouhou přesilovkou, ve které navíc po dobu dvou minut hrálo proti třem. KEB vše ubránil, což mu vrátilo sebedůvěru a ukázal, že přesilovky hrát také umí. Hned tu první ve druhé části využil po přihrávce generála Polívky Javůrek. O pár minut později přišla další výhoda. Polívka si tentokrát vybral Kubu Šímu a ten konečně svou dělovku umístil tam, kam patří. V tu chvíli mělo Kladno sérii ukončit a zdecimovaného soupeře dodělat. Místo toho doplatilo již poněkolikáté v sezóně na disciplínu. Bečka se nechal zbytečně vyprovokovat a za úder hlavou obdržel trest ve hře. Tadeášova hlavička nebyla nijak tvrdá, ale každý hráč ví, že za tohle se dává téháčko již od mladších žáků. Ústí tedy začalo třetí část opět dlouhou přesilovkou a tentokrát ji nepromarnilo. Basík opět propálil vše. Navíc rozhozenému Kladnu po chvíli přidal smrtící ránu Pešout. KEB se nevzdal, ale narážel na výborného Kubína v hostující bráně. Kapitán Polívka pak ukázal, že neumí jenom nahrávat, ale i střílet, ale to bylo vše a Ústí vyrovnalo.

Museli jsme tedy znovu do Ústí na rozhodující zápas. V krásném nedělním poledni jsme dorazili na sever a sehráli zápas, na který se bude hodně dlouho vzpomínat. KEB dvakrát přežil klinickou smrt a možná díky tomu se v závěru zaslouženě radoval, ale pojďme po pořádku. Ještě než sudí vhodili úvodní bully, mohl si náhodný kolemjdoucí myslet, že přijel na soutěžní klání armádních sborů. Hráči obou týmů si dodávali sebedůvěru hlasitými songy, které se rozléhaly až k Labi. KEB Kladno měl úvod opět z říše snů. V prvním střídání druhé řady zabojoval Honza Novák a Král přesně uklidil míček za Kubína. Kladno ústecké hráče přehrávalo, ale další přesilovku nezvládlo. Bärnt vybojoval míček, vykoupal Koubu a mířil přesně. Nutno dodat, že Kouba hrál se sebezapřením a odvedl jinak perfektní výkon.Pak navíc Honza Novák zachyboval, nechal se zbytečně vyloučit a Tachecí pálil stejně jako den před tím Basík. Kladno znervóznilo, ztratilo koncentraci, přišla další zbytečná vyloučení a v další přesilovce, tentokrát již v úvodu prostřední části, překonal Schneidera Lacina. V tu dobu to bylo na klinickou smrt, hráči znervózněli, hádali se mezi sebou a větší pozornost věnovali rozhodčím a soupeři, než sami sobě. Naštěstí Schneider nedovolil soupeři odskočit a v polovině utkání přišla krásná Rezkova akce, kerou skvěle zakončil Javůrek. V tu dobu jsme převzali otěže hry. Nefaulovali jsme a ve hře pět na pět jsme byli mnohem lepší. Vyrovnání viselo ve vzduchu, ale přišly další dvě těžké rány. Velice aktivní Kuba Rezek obdržel velice přísnou desítku od mosteckých rozhodčích, kteří vypjatý zápas řídili necitlivě a Jan Šťastný si obnovil zlomeninu ruky. Vůle Kladeňáků byla nesmírná a role Lídra se ujal Tomáš Král. Již na začátku třetí části mazácky tečoval Koubovu střelu a vyrovnal, a když o dvě minuty později zkompletoval hattrick a otočil zápas, zdálo se být hotovo. KEB v tu chvíli předváděl neuvěřitelný hokejbal. Zoufalá Elba nevěděla,co vymyslet a její pokusy o založení útoku končily icingy. Nebýt brankáře Kubína, asi by se Kladnu podařilo rozhodnout. V závěru však opět Kladenští doplatili na nedisciplinovanost. Schneider chytil bez problémů střelu od modré, vyhecovaný Radim Rezek však stínícího útočníka doslova smetl a šel ven, vzápětí poslali rozhodčí Kladeňáky do tří, zrovna když zbývaly do konce třetiny přesně dvě minuty. Po vhozené bully se podařilo vyhodit, ale Schneider předtím, dle mínění rozhodčích úmyslně, posunul branku. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale co se týče posouvání branky gólmanem, stal se ústecký Kubín patrně rekordmanem v této disciplíně. Po celou sérii takto řešil většinu závarů před svou brankou. Náš kapitán i trenéři na tento fakt rozhodčí upozorňovali, ti je však upozorňovali, že je vše v rámci pravidel. Ať se na mě nikdo nezlobí podruhé, ale je-li v čase 3:30 v první třetině potřetí přerušena branka kvůli posunuté brance, tak je to sakra podezřelé. Bohužel Davida v naší bráně tato skutečnost asi dožrala a v pátém zápase občas udělal to samé. Paradoxní je, že jedinkrát v celé sérii obdržel za toto trest náš gólman a to navíc v dobu absolutně nejnevhodnější. Jelikož bylo méně než dvě minuty do konce, nařídili sudí penaltu a Bärnt ji mazácky proměnil, a bylo vyrovnáno. Navíc díky tomu, že bylo za prohřešek nařízeno trestné střílení, zůstali oba vyloučení Kladeňáci za katrem. Do konce zápasu zbývaly necelé dvě minuty a Elba hrála pět na tři. Klinická smrt číslo dvě. Náš tým však v té chvíli ukázal kladenské srdíčko a silou vůle ubránil konec. David svou chybu mnohonásobně splatil fantastickými zákroky. A přišlo prodloužení, které netrvalo dlouho. Již ve druhé minutě nenápadnou střelou překvapil Kubína Radek Šíma a mohlo se slavit. Bohužel zápas však rozhodující brankou neskončil, museli jsme skousnout ještě jednu nepříjemnost. Fanatický domácí bubeník napadl radující se klubko hráčů svou paličkou, střelec Šíma mu odpověděl vztyčeným prostředníčkem, kterého si všimli rozhodčí a udělili mu dodatečný trest do konce utkání. Při vší smůle, díky tomu, že byl Šíma den před tím na Kladně vyloučen také do konce, naskočil mu automatický trest na dvě utkání a bude nám chybět v úvodních finálových zápasech v Letohradě. V závěru si oba tábory fanoušků pořádně navzájem zanadávaly, přičemž domácí příznivci se rozhodně nechovali sportovně. Nutno říct, že den předtím v Kladně to byli zase naši fanoušci ( hlavně tedy fanynky ), kdo se choval jak v aréně gladiátorů. Emoce ke sportu patří a myslím, že oba tábory to mají fifty fifty a už bych se k tomu nevracel. Naštěstí se při vyhlašování vítězů, nejlepších hráčů a předávání bronzových medailí situace uklidnila a byli jsme svědky i momentů fair –play. Obě strany si podaly ruce, popřály štěstí a navzájem si zatleskaly. Kladenští hráči pak na usmířenou sportovně zaskandovali Elba, čímž dali najevo úctu k výkonu, který soupeř předvedl. I já musím zvolat: „Čest poraženým“. Musím se ještě zastavit u jednoho hráče Ústeckých. Jan Olyšar podobně jako Radek Šíma se tolik neprosazoval bodově, ale celou sérii byl jasně největším tahounem celku, hrál pro tým, nepouštěl se do provokací, v soubojích hrál tvrdě, ale férově a při závěrečné gratulaci všem hleděl zpříma do očí, pevně stiskl ruku a popřál hodně štěstí. Společně s Robertem Procházkou jsme s ním prohodili po zápase pár slov, slušně si s námi popovídal a rozloučil. To je chování hodné reprezentanta, a proto bych rád Olymu popřál v jeho rozjíždějící se kariéře hodně štěstí..

A teď už jdu chválit „ty moje kluky zlatý“. Play-off dělají gólmani, a proto jsem nejlepším hráčem utkání vyhlásil Davida, který přebil svým výkonem i Králíkův hattrick. Po celou sérii neudělal jedinou chybičku a už se těším, jak si na něm vyláme zuby Letohrad. Co beci? Kuba Kouba ukázal, že je bojovník. Myslím, že by šel hrát, i kdyby přišel o nohu. Štěpán Lev je, co se týče chování a přístupu k utkání, takový kladenský Olyšar. Dan Čermák nám zmoudřel. V žácích ho občas provázely problémy s chováním. Ve finálové skupině se nám před rokem hloupě vyfauloval v rozhodnutém zápase se Vsetínem. Tentokrát byl vylučován minimálně. Skvěle bránil a rozjížděl jak buldozer útočné akce. Kuba Šíma se na beku našel. V útoku první zápas tápal a jeho přeřazení do obrany se ukázalo jako dobrý tah. Navíc jeho střely od modré jsou silnou zbraní. Radim Rezek mile překvapil. V závěru sezóny toho moc neodehrál, ale v momentě, kdy jsme přišli o Bečku, jsme ho nutně potřebovali, a on nezklamal, hrál tvrdě a skvěle vyhazoval. Taz Bečka sice udělal ve čtvrtém utkání blbost, nutno však říct, že do té doby byl bezchybný a v pátém zápase pomohl svou přítomností na střídačce skvělým hecováním, které bylo potřeba hlavně v těch momentech, kdy to s námi šlo do kopru. Z útočníků vyzdvihnu jako prvního Kubu Rezka. Ten se občas utápěl v problémech s vystupováním. Každý zápas přehnaně emotivně prožívá, což se projeví občas v tom, že si uleví na úkor rozhodčích či spoluhráčů. Ústečtí to věděli a provokovali ho. Kuba odolal a když bylo potřeba vzal za to a svou frustraci si vybil hokejbalem. Neúnavně lítal. Když se prohrávalo, bylo vidět, jak ho to štve a svým výkonem strhl ostatní. Byl to on, kdo na sebe vzal zodpovědnost, a v největší krizi v rozhodujícím zápase vzal míček a rozjel akci, která nám vrátila sebedůvěru. Škoda, že rovněž jako Radek Šíma vyfasoval čtvrtou panenku a jeho bojovnost nám bude v Letohradě nesmírně chybět. Kromě Kuby stáli u rozhodujících akcí sérieještě Radek Šíma a Tomáš Král. O Radkovi už řeč byla. Co se týče Tomáše, bodoval ve všech zápasech a v takhle důležitém mači dát hattrick, to bych si taky jednou přál zažít. Míra Polívka je kapitán s velkým C. Díky němu můžeme označit naše přesilovky jako luxusní, neboť je řídí od modré jako generál. Rozdává to super na obě křídla a umí i skvěle střílet do chumlu. Honza Novák? Klobouk dolů před tím, co byl teprve nedávno přeřazen ze starších žáků do této mnohem rychlejší soutěže. Dělá černou práci pro Míru s Králíkem. Nebojí se chodit do kasy, kde se i občas prosadí. Michal Javůrek je takovej obětní beránek, který má sice neskutečné ofenzivní kvality, ale díky jeho fantastické fyzičce ho většinou obětujeme na bránící činnosti nebo k posílení třetího útoku, kde však nemá tolik možností si to pořádně ťuknout. Je však skvělým žolíkem do přesilovek a v rozhodujícím zápase skvěle zaskočil na Rezkově postu při jeho desetiminutovém trestu. Navíc je to bourák do oslabení. Robert Procházka a Lukáš Jůdl plní skvěle v našem týmu roli nosičů vody. Mám ohromnou radost z toho, že v rozhodujícím utkání, kdy klíčoví hráči nemohli hrát a ostatní potřebovali odpočinout jste nejen nezklamali, ale skvělým pohybem furt drželi míček v pásmu domácích. Svou bojovností jste dali příklad ostatním, aby se zvedli a makali jako vy. Myslím, že v Letohradu na vás budeme hodně stavět a pomůžete opět našemu oslabenému týmu. Honza Šťastný je smolař roku. Škoda že odehrál jen zápas a půl. Myslím, že ho jako prcka Ústečtí podcenili a pak se divili, že ho nemůžou trefit u prken. Skvěle odježděná práce. Výborná oslabení. Skvělý pohyb. Budeš nám chybět Čáro, snad se Ti to brzy zahojí. Kdo nám tu ještě zbyl? Jasně Péťa Koblížek. Moc se do hry nezapojil, ale statečně nese pozici náhradníka, poctivě trénuje a chodí na všechny zápasy, kde čeká na šanci. Myslím, že v Letohradě určitě přijde, a já sám osobně bych si nedokázal představit střídačku bez tvé přítomnosti. Svou přítomností, povzbuzováním týmu a Davida jsou pro nás životně důležití i náhradní gólmani Filip Hájek a David Hrbata. Navíc v nich máme i kvalitu a jistotu, že kdyby se, nedej Bože, Davidovi cokoli stalo, nepůjde za něj do kasy sněhulák. Důležitou součástí je i náš skvěle sehraný trenérský tým. Jeho šéf Milan Maršner je přes poměrně mladý věk vyzrálou trenérskou osobností, umí tým dokonale připravit po taktické stránce, jeho tréninky jsou perfektně vypracované a ne náhodou dostal od svazu na starost reprezentační šestnáctku. Já se nikdy netajil tím, že jsem od žáků po dlouhé době úspěšného působení odešel právě proto, abych se od Milana něco naučil a udělal jsem dobře. Robert Procházka a Karel Koláčný skvěle prodávají své dlouholeté hráčské zkušenosti ze špičkových soutěží. Jejich rady jsou jasné a konstruktivní a hráči je respektují. A já? Já jsem magor. Je třeba i poděkovat rodičům, kteří se pro náš tým nesmírně obětují. Nekoukají však pouze na své synky, ale povzbuzují i ostatní a tvoří skvělou partu, která je součástí naší velké „kebácké“ rodiny. A tím se dostávám k našemu poslednímu triumfu a tím je tým, tým a ještě jednou tým. Pokud vyhrajeme v Letohradě aspoň jeden zápas třeba jen 1:0 po tom, co se míček odrazí do branky od té jediné Koubákovy nohy, co mu zbude, je to jedno, protože vyhraje KEB Kladno. A já jsem rád, že jsme to pochopili. Hrajeme finále s velice silným Letohradem, který nás v základní části dvakrát porazil. Chybí nám Radek Šíma, Kuba Rezek, Bečoun a Čára. To jsou čtyři pilíře základní sestavy. Musíme se tedy semknout a neprohrávat už ve Vamberku 2:0. Jeden za všechny, všichni za jednoho. Play-off dělá týmová práce a gólman. Letohrad má výbornou dvojku Bečka – Mroviec, ale my máme lepší.

Závěrem bych všem aktérům semifinálové série poděkoval za neuvěřitelný zážitek, který ve mně ještě dlouho zůstane a řadím ho mezi své tři největší zápasy, co jsem prožil jako trenér. Vy hráči si uvědomte, že medaile jsou medaile, ale týmový sport není jen o výsledcích, ale o skutečnosti, že někam patříte, a máte se o koho opřít. Zachovejte si nedělní zážitek dlouho v srdci a až vám bude někdy zle, tak si ho tam najděte. Takhle krásné věci se totiž nedějí každý den. Touha je zázrak a budeme-li toužit si ten skvělý pocit, jaký jsme zažili v neděli zopakovat, co nejrychleji, tak nás snad ta touha přenese i přes ten hodně těžkej Letohrad.

Trenér Maršner k sérii: Klukům děkuji za týmový výkon, který je dovedl do finále. Celá série měla vysoké parametry kvality, pátý zápas jsme zvládli lépe i díky štěstí, kterému jsme šli více naproti. Věřím, že navážeme na týmový výkon na hřišti soupeře a o výsledek se pořádně porveme i bez několika chybějících hráčů. Hoši díky a šlapeme dál.

ŘEKNI O TOM DALŠÍM NA FB ŠIŘ SLÁVU RYSŮ Z KLADNA

JEŠTĚ SI PŘEČTI