KLADNO 4
:
1 VLAŠIM

JSME NEJLEPŠÍ MUŽSTVO ČESKÉ ZEMĚ, MÁME PÁTÝ TITUL!

přečteno 3 367x

Jejich hlavní sponzor vyrábí energii. Hráči Alpiqu asi mají nějaký speciální kanál, kterým si část té obří energie dopravují do svých těl a srdcí. Výkon plný nadšení, bojovnosti, entuziasmu a odhodlání je dovedl také v neděli k výhře nad Vlašimí 4:1 a díky tomu oslavili pátý mistrovský titul za posledních sedm roků. Neuvěřitelný výkon.

„Pořád musím opakovat, že se nám vyplácí koncepční práce s mládeží, že ji dokážeme zapojit nejen do soutěží dětí, ale také do týmu dospělých. Teď bych ještě přál nějaký titul mládežnické kategorii, protože úspěch dětem ukáže cestu. A pokud třeba náš finálový soupeř z Vlašimi také nezačne s mládeží pracovat, bude ho často někdo porážek. Ať už my, nebo Plzeň, Pardubice a další,“ prohlásil po finále manažer kladenského klubu Lukáš Kubica (dorost ale i druhý zápas v Ústí prohrál a rozhodne se až ve středu).

Byl na svůj tým pyšný a má právo být. Alpiq opět ukázal správnou cestu, tvrdou prací (tahle pouhá dvě slova obsahují stovky hodin odříkání) se stal nejlepším mužstvem v republice a Vlašim, přestože tam poskládali výborné mužstvo, už druhým rokem uhrála s Kladnem jediný zápas.

V tom nedělním neměla moc nadějí. Sice dobře začala, ale šance stejně jako v sobotu neproměnila a domácí trestali. V 10. minutě Příhoda tečoval v závěru přesilovky ránu Pospíšila a našlapaná aréna slavila poprvé. A těsně před koncem prvního dějství sice Schnaubelt neproměnil sólo, ale v pokračující akci nenápadnou ranou překonal Straku podruhé – 2:0.

Druhá třetina patřila jasně Kladnu. Jeho hráči byli u všech míčků dřív, hosté opět bez zraněného Nýdla či Blaška ztratili půdu pod nohama a Kudela ranou od mantinelu prostřelil Straku potřetí.

To už vlašimská jednička nevydržela a pustila do brány Šupíka, který se ale skvěle chytil a další možnosti pochytal. V závěru třetiny se probrali také hosté, nicméně jejich největší šanci Jirotka akrobaticky zlikvidoval.

Poslední třetina letošního finále začala opět hlavně kladenskými šancemi. Ogurčáka ještě v sólu Šupík vychytal, ale brankář Vlašimi sice skvěle lapil tutovku Šrámka, na dorážku mladíka však neměl šanci – 4:0.

Zdálo se rozhodnuto, jenže Vlašim za pět vteřin potrestala Duškem faul Štěpáníka a dostala chuť se ještě porvat. Zejména Wróbel s Dankem kroužili kolem Jirotky, druhý jmenovaný mu dokonce málem přerazil vaz o tyčku, ale kladenský brankář odolal a právem si tak poprvé v kariéře vysloužil trofej pro nejužitečnějšího hráče play-off.

Co bylo podstatnější, Jirotka už gól nepustil a pár vteřin před koncem právě on odstartoval bujarou oslavu. „I na ní bylo vidět, že kluci pořád mají touhu vyhrávat. Jsem za to rád,“ kvitoval všeobecné veselí trenér mužstva Drahomír Kadlec.

Medaile oběma mužstvům a mistrovský pohár předávali šťastným Kladeňákům předseda Českomoravského svazu hokejbalu Josef Kozel spolu s Markétou Čapkovou z Alpiqu, noví mistři už je přebírali v připravených dresech s nápisem Mistr extraligy.

Kapitán týmu Michal Dědič se radoval z titulu už pošesté v kariéře, jeden získal s Ústí nad Labem. Ale radost mu pořád nezevšedněla. „V žádném případě. Cesta k titulu je vždycky strašně dlouhá a radost si pak užít musíte. Hlavně týmovou radost, protože my si to na rozdíl od individuálního sportu můžeme užít společně. Mančaft se strašně semkne a to je na tom to nejkrásnější,“ vyprávěl zkušený harcovník, který silně uvažuje o konci extraligové kariéry. Převáží další úspěch jeho myšlenky? „Těžko říci. Asi se rozhodnu v následujícím měsíci. Sezona je strašně dlouhá a já mám dceru, které se chci víc věnovat. Uvidíme,“ pokrčil rameny.

S tím, že letošní finále bylo vyhecovanější než loni s Pardubicemi, kdy Kladno vyhrálo jasně 3:0, souhlasil. „Finále ukázalo, že se sešly dva nejlepší mančafty v republice a zápasy podle toho vypadaly. Na jejich velkém hřišti byla kvalita asi vyšší, ale na to se historie ptát nebude.“

O mnoho mladší Milan Schnaubelt byl vlastně nováčkem týmu. Loni měl menší malér v kabině a ze sestavy vypadl. Teď ho trenér Kadlec chválil, že se k maléru postavil čelem a sám si řekl dřinou a šikovností o místo. A mohl si tak vychutnávat slastné pocity mistra. „Splnil se mi sen, titul s áčkem Alpiqu je něco nepopsatelného,“ říkal mladík, který hrál v play-off zápas od zápasu lépe, ale mluvit se mu o tom nechtělo. „Já nevím, někdy se ti to povede, jindy míň, jak se vyspíš,“ usmál se a přiznal, že nečekal tak velkou vlašimskou aktivitu v úvodu nedělního mače. „Docela jsem koukal, jak na nás vlítli, ale nakonec jsme to urvali my a můžeme slavit,“ dodal s tím, že se jde připravovat na další zápas, v dresu Jungle Fever však o další titul – ve třetí lize – bojoval zatím marně. Rakovník vyhrál 5:1 a rozhodne se až ve středu.

ŘEKNI O TOM DALŠÍM NA FB ŠIŘ SLÁVU RYSŮ Z KLADNA

JEŠTĚ SI PŘEČTI